***
Leden
Před koncem roku jsem hubnul
Před koncem roku jsem šetřil
Je leden, musím se držet zpátky
Ještěže jsou pryč ty zatracený svátky
Pět kilo mám zpátky
A platím větší splátky
***
Vyznání
Já toho tolik chci Ti říci
A nestačí svit sta svící
Tak zlomek ,střípek ,paprsek toho
Co snad zatím nevíš od nikoho
Já vysílám k Tobě
Říci to přímo jsem se bál
Chceš li se znát, tak čti dál
***
Mapa Tvého těla
Na tváři .V slunci září usměv Tvůj.
Odráží radost i smutek jako hladina.
Tvé rty ,vášeň jimi hovoří.
Čekám na každé jejich slovo.
Tvé oči, v noci na ně hledím.V jejich záři se ztrácím.
Jen malá chvilka stačí a není návratu.
Tvé řasy jak pavučiny zalité ranní rosou se třpytí.
Co přirovnat ? Snad jen luční kvítí.
Vodopád vlasů na šíji Tvou padá za všech časů.
Hladit je pořád a cítit jejich šimrání na mé tváři.
Tvé neposedné ruce jsou prodloužením temperamentu,
Který nejvíce chci poznat v lásce.
Tvé prsty, jak větve mladě břízky z jara ke slunci se sklání.
Co dokáže jejich pohlazení ?nikdo se neubrání.
Tvé nohy proti pádu z větru brání.
Někdy jak voda ,jindy skála s níž nepohne nic.
Dech Tvůj jak plachetnice na vlnách kolébá se.
Při milování jak příliv s odlivem se střídá.
Tvá ňadra ,připadám si jak praotec Čech na vrcholu Řípu.
Jen pohlédnout do údolí a říci "toto je země zaslíbená".
Tvé boky jsou jak mapa k pokladu.
Jehož hledání nesnáší odkladů.
A klín? Ten poklad Tvůj?
Bažina obklopená kvítím jejichž vůně a krása mě zavede do míst
z nichž už není návratu.
Tak Tě vidím já…
***
Ty
Slunce je jasné
Tvé vlasy vlají ve vánku
Tvé oči jsou jasnější
Dej mi Svoji pozvánku
Tvá kůže je jak samet sám
Tvé tělo je jak krajina
Bez Tvých dotyků skomírám
Slunce Tvé křivky prolíná
Co říci na svou obhajobu?
Jen chci hasit žízeň svou
Když Tě nemám jen krátkou dobu
Poušť útočí silou svou
Slunce ať pro nás svítí
Ta žízeň s touhy pramení
Chci louky plné kvítí
Ne pole samé kamení
***
Klíč od Tvého těla
Jak rána z čistého nebe
Potřebuji moře lásky
A mám Tebe
Všechno jde stranou
Jsi jabloň v plném květu
Chci projít Tvojí branou
Překvapení letní noci
Jsem jen Tvůj
A máš mě v moci
Chci spočinout v Tvém obětí
Jen jedno tělo
Mé srdce štěstím se rozletí
Polibek pod noční oblohou
Tma nás ukrývá
Noční motýly pomohou
***
S Tebou
S Tebou chci usínat a snít
S Tebou chci ranní kávu pít
S Tebou chci milovat se stále
S Tebou chci tančit, pořád, dále
S Tebou chci radovat se a smát
S Tebou chci dostávat i brát
S Tebou mám štěstí ve tváři
S Tebou svět se rozzáří
S Tebou čas smysl ztrácí
S Tebou jsem v samém centru krásy
S Tebou do propasti Lásky padám
S Tebou se divím krásným vnadám
S Tebou život krásně pluje
S Tebou radost srdce mé prostupuje
***
Ozvěna se smutnýma očima
Rád bych jí řekl verše své
Však jaká bude ozvěna?
Až poslední verš odezní
Snad o tisíc let zpožděná
Její oči hledí tmou
Ať si ten čas plyne dál
Nechci jí nechat samotnou
Kam bych jenom utíkal
Polibek na víčka
Chtěl bych jí dát
Ona že nemůže
Musí už spát
Už propadám se do spánku
Nebudu už se na nic ptát
Oslavím kouzlo červánků
Nechám si o ní zase zdát
***
Spolu
Vytrhni mě ven z mé samoty
Jako stránku tvého notesu
Vytrhni mě ven z mé samoty
Být sám, už déle nesnesu
Vytrhni mě ven z mé samoty
Radost svou jak virus roznesu
Vytrhni mě ven z mé samoty
Přestaň hrát svoji noblesu
Vytrhni mě ven z mé samoty
Lásku k srdci Tvému zanesu
***
Louka
Tvé nohy brázdí oceán květů
Dáváš na odiv se světu
Jak najít k očím Tvým přirovnání
Já myslím na ně bez ustání
Louka květy hoří
Jak srdce mé se v lásce boří
A Tvé tělo k prozkoumání?
Toužím po něm bez přestání
Polibkem Tvým se požár hasit musí
Dusit plamen ten se mi hnusí
Plameny tančí a vítr duje
Ať nečte dál kdo nemiluje
Padá štěstí z nebe
Ty chceš mne a já chci Tebe
Ruku v ruce spolu na cestu se dát
A smutek nikdy nepoznat
Vítr češe Tvoje vlasy
Co se s mým srdcem děje asi
Štěstí mezi tvými prsty přelévá se
Nemůžu nic ,jen divit se té kráse
Žluťásek z květu na květ sedá
Však nenajde kdo nepohledá
Do trávy uléháme spolu
A svět s námi padá dolů
Síťka na žluťáska neplatí
Snad květy křídli svými pozlatí
Louka je naše poznání
Zaslouží mnoho uznání
***
Cesty duší
Kdo ví, jak to tady chodí?
Kdo ví, jak se duše rodí?
Posviť mi na domov
Pošli mě na zpět
Na zemi je hotovo
Víc už nemůžu prospět
Bude to na pořád
Chci tam být s Tebou
Na světě je zima
Ruce mě zebou
***
Marné čekání
Na louce sedím a prší
Mrak už zakrývá slunce
Světlo však proudí mi duší
Odrazy topí se v tújce
Oči mé pátrají po krajině
Vítr ovívá mou tvář
Mysl má patři jen jediné
Bez ní v mé duši není zář
Těším se na ten okamžik
Pohladím její líčka
Zatím nad ním je otazník
Budu jí celičkou hýčkat
Usnul jsem v marném čekání
Neslyším už hlasu sýčka
Ráno se dostaví zklamání
Uhasla poslední svíčka
***
Pohled na svět
Promlouvá duší této země
Není to v ní, je to ve mně
Zdá se prázdná a chudá
Neznalost věci, ostuda
Svoji pravou tvář mi skrývá
Za oponou zvratů živa
Pomáhá v cíle hledání
V maskování to přehání
Pokračuji v hledání duchů
Pozoruji tetelení vzduchu
Velmi matně ji už vnímám
Své pouto k zemi vzývám
Dál pilíře světa stojí
Nezáleží na postoji
Lidí!
***
Touha
Napotom a napořád
Chtěl jsem ji
A mám ji rád
Nezáleží na místě
Nezáleží na času
Nezáleží na ničem
Jen, že to vím jistě
Jen vnímám tu krásu
Jen srdce je mým vodičem
Jak na to hledět?
Co s tím si počít?
To musím vědět
***
Noblesní člověk
I s Tvou noblesou
Do knih tě zanesou
Seznam hříšníků
I s Tvou noblesou
Se nad to povznesou
Soudci tvoji
I s Tvou noblesou
Tvou duši odnesou
Páni pekel
I s Tvou noblesou
Tvé tělo roznesou
Kopyty koní
I s Tvou noblesou
Tu tíhu ponesou
Tvé děti
***
Řízení osudu
Moc nespoléhej na náhodu
Umíš v poušti najít vodu?
Tak jako v boji za svobodu
Věříš v spolehlivost vodovodu
Není to tak? Je to tak
Na obzoru bouřný mrak
Co zakrývá tvůj ostrý zrak?
Velký, černý, mrtvý pták
Zpocené máš svoje dlaně
Svědomí své měníš za ně
Platíš stále vyšší daně
Tváříš se dál odevzdaně
Co se z tebe dále stane?
Nic lepšího nepovstane
Mé varování stále plané
K uším tvým se nedostane
***
Vzpomínka na domov
Co mě doma čeká?
Radost v očích mých blízkých
Na co se tak těším?
Klid, pohodu a lásky plné objetí
Čemu tolik věřím?
Vždy tu pro mne budou
Co mě tam tak táhne?
Pocit porozumění a pochopení
Tak proč se tam nevracet?
Nevím, sám jsem si ho vybral
***
Před a Po
Lákají nás do svých sítí
Ukazují svoje těla
Předvádějí svoje vnady
Pavučina z pevných nití
Touha rozum zatemněla
Krásných vlasů vodopády
Na světě je krásné žit
Musím říci, budeš moje?
Potom spousta radosti
Večer jí chci zase mít
Domova klid,žádné boje
Hlavně žádné starosti
Po roce se všechno mění
Hlava bolí, nech mě být
Potřebuje více peněz
Prý jí dobře zase není
Co se bude ještě dít?
Neluxoval jsi, tak nejez
~
Našel jsem si jinou ženu
Polibkem mě probouzí
Večer přijde potěšit
Starosti své odeženu
Odešel jsem před nouzí
Nenechám ji proměnit
***
Odsouzená
Rukou mou sťata byla
Její srdce zastaví se
Jen posměch si vysloužila
Neuvidí světa více
Mě se zdála celkem milá
Hasne pohled, bledne líce
Zločinem se odsoudila
Špalek krví červení se
Život svůj si promarnila
Příští život ,napraví se?
***
Vdova dřevorubce
Láska v loukách, lesích
Prodali nás, špatná doba
Co bereš do rukou svých?
Postihla tě velká zloba
Krví barvíš jasný sníh
Zahubíš nás, zničíš oba
Nenasytná v rukou tvých
Ta bestie motorová
Části těla ve větvích
Nepomohou žádná slova
Pohled sporý po mrtvých
V očích závoj do růžova
Rukou krví pokrytých
Je ti lépe? už jsi vdova
***
Slunce
Ukazuje svoji sílu
Všem dává teplo
jiným víru
Přes den naše tváře hladí
Někdo je rád
Dalším to vadí
U stvoření světa stálo
Tvoří i ničí
Je to málo?
Ze svých výšin na nás hledí
I my na něj
Nejsme bledí
Na jaře přírodu probouzí
Silou paprsků
chrání před nouzí
Co se každý večer změní?
Slunce zapadne
Je čas snění
***
Voda
Bez vody života není
nejsme bez ní nic
Na poušti utrpení
Moře zas bez hranic
Hledáme ji v zemi proutkem
Chytáme ji do dlaní
Za bubnování na střechách
Chystáme se na spaní
Na vodní hladině plujeme
Lovíme v ní i obživu
Nenávidíme i milujeme
Pohledy plné obdivu
***
Cíl je život
Život je cesta bez cíle
Někdy krátká je
Jindy zas dlouhá na míle
Jak si pohraje
Jak korouhev ve větru se točí
Chvíli sem a chvíli tam
Kdo v našem spřežení je kočí?
Jen doufám ,že já sám
***
Bláznivá Máňa
jednou takhle v zimě, Máně
pod nohama sjely sáně
na zádech leží, jako brouk
nohama kope, snad oblouk
děti kolem ní se smějí
dloubat jí klackem však nesmějí
nikdo ji dnes nepomůže
záda rozdírá jí růže
proč se na kopec hnala?
když není sáňkování znalá
z blázince na víkend ji pustili
rodiče kdysi moc pili
***
Krušné ráno
Večer to byl krásný, moc se pilo
Zábavu rozjetou jsme měli
Otevřenost větší než bylo milo
Historky trapné se vyprávěli
Z radosti záhy zloba se stala
Z chlastu zůstali jsme k nepoznání
K čemu to bylo, ráno bolí mi hlava
Dnes však nechci přijít o pozvání
***
Sněhulák
sněhulák na slunci už taje
zima dlouhá, vzpomínky už maje
život pomalu se vytrácí
sem tam pomalu se potácí
vyděl mnoho dětí hrát si
jakou se stavbou jeho měli práci
mnoho radosti a smíchu
dětský pláč ,zlobu i pýchu
myšlenky tečou bez ustání
umírá, ach to jarní tání
***
Božena
Přišla Božka k doktorovi
Že jí hnijou nohy
Měla dosti dlouhý nehty
A erotický vlohy
Sedla si tam do pohovky
Byla celá zmatená
Oči dala do plechovky
Třásli se jí kolena
Doktor na ní blbě čumí
Neví si s ní rady
Hniloba je strašná nemoc
Projeví se smrady
Hnijou nohy ,smrděj boty
To je strašná nemoc
Doktor se jí štítí dotknout
Nemůže jí pomoct
Jó Božena,Božena
Ta už je tei kožená
Protože nedala k sobě
nikdy svoje kolena
***
Ekologická
Rolník motykou se ohání
Příroda se mu nebrání
Ani to neumí
Dřevorubec kácí lesy
Bylo jich spoustu, teď jsou kdesi
Všude holá pláň
Auta do vzduchu pouští zplodiny
Všichni dýcháme je hodiny
Továrny jim pomáhají
Chemie ničí rybníky, potoky i řeky
Pomoci jim potrvá celé věky
Ropa zase ničí moře
Lidstvo vyhubilo mnoho druhů zvěře
Příroda pomalu zavírá nám dveře
Rostliny nevyjímaje
Druhy které žili staletí
Člověk nechal zmizet ve smetí
Ve spoustě bordelu
Naší zemi se mění klima
Kde bylo teplo tam je zima
A obráceně
Bude to někdy lepší ?
***
Režim
Kde nevidíš slabost, tam není
Podél samá malost, zatmění
Hlupák
Všechno ke všemu
Síla v ženšenu
Postupky a přestupky
Nálepky i polepky
Zalepený rozum si umíní
Bez řádu jen bordel od sviní
Tak v koho víru?
Raděj pojít v míru
Žádnou další díru
V celém světadílu ,nechtít
Pořád někde přesvědčovat
Jak se pěkně umím chovat
Šlapej
Bez rozmyslu pochodovat
A budou tě podporovat
Makej
Oni musí rozhodovat
Nebudou tě vyšetřovat
Hodnej
Ukaž jak jsi na tom dobře
Řekni, že to vidíš modře
Žlutá
***
Lež
Lež, má krátké nohy, se povídá
O tom má báseň, ale není
Jde o to ,jestli si člověk naši lež zaslouží
Tak řekni, kdo pravdu mění?
Co říci, jestli srdce jeho dobré zatouží?
Smutek je pryč ,co nevíš netrápí tě
Lež, k dobru snad v dobrého tě změní?
Nevědomost je sladká, říká se
To jsou jen řeči, pouhé snění
Jenom, že lež tak lehce z úst vylévá se
Každý přece ví ,že tak to není
***
Koktejl
Připraven je mixér
Na stole leží
V něm žába sedí
POWER ON a motor běží
Žáby jsou hloupé
Prd o nožích na dně vědí
Žába v mixéru se točí
Už vidím pár jejich očí
Je už pozdě žáby není
Jen koktejl trochu pění
Žabák zachránce pro ně skočí
Strachem z nožů však záhy močí
Už nikdy nikam nevyskočí
Kusy těla ve vodě se točí
Pozdě přišlo poznání
Mozek se s cukrem prohání
Ještě trochu mléka přidání
A přeji dobré chutnání
***
Co je potom ?
Nocí se táhnou chmurné stíny
Tak co jsem já ?
Jsem někdo jiný ?
Smutné postavy na mne hledí
Z tohoto místa smutek čiší
Mlčenliví jsou a bledí
Zdi okolo jsou nějak vyšší
Hroby jsou smutná stavení
Stíny k nám lezou blíže
Tak pohleď na ta znamení
Znamení kříže
***
Do pohody
Kde člověk bere svoji sílu?
Obecně to nelze říci
Někde na tomto světadílu?
Umět se procpat v tlačenici
Každý má jinde svoji míru
Projdi své knihy na polici
Vykopej si svoji díru
Čekej v klidu na mrtvici
Učme se lehkosti od motýlů
Někdy, zdá se to na palici
Nenechme přežít genocidu
Nechtějte čtení po opici
Nechejme dravosti krokodýlů
A pokliďme si ve světnici
Pak budeme v pohodě a míru
Lidi nehrabte se už ve stolici!
***
Svůdník
Pokud nám slunce svítí
Natrhám Ti luční kvítí
Báseň složím, předříkám
Vydáme se, nevím kam
Úsměvem Tě pohladím
A vedle Tebe posadím
Romantika je u konce
Vadnou Ti luční zvonce
Už žádné odmlouvání
Teď přijde milování
***
Pozdrav na konec
Měj se krásně
Já skládám básně
Pod modrou oblohou
Básníci nemohou
Tu múzu nebohou
Už trápit více
Však co je potom?
Kdo ví sám?
Když nadechneš se z plných plic
Pak verše samy plynou dál
Básníci vstoupí do ulic
Poví ,kde leží jejich bál
Tak zakřičme si z plných plic
I největší chudák zašel dál
Už netíží ho vůbec nic
Jen kdo tam byl se radoval
Však návratu už z bálu není
Tak kolotoč se točí dál
Ten kdo neví pravdu naší
Se smrtí lépe neuhrál
Proto tu múzu trápit musí
Co všechno na ní vymámí
Komu se toto nějak hnusí
Nezná to naše poznání
Může si cpát své břicho kaší
Já však chci dostat pozvání
***
Řeka života i smrti
Každý má v řece svoji bárku
Snaží se uplout míle, dálku
Trávíme v řece každou hodinu
Máme v ní lásku, přátele, rodinu
Plujeme v řece této doby
Plné zášti, vzteku, zloby
Topíme se v řece času
Mění všechny lidi, věci, krásu
Řeka vzpomínek plyne dále
Máme je pořád, vždycky, stále
Proti proudu řeky návratu není
Je to jen touha, přání, snění
Hledíme po proudu řeky vstříc
Chceme dál myslet, vidět, žít
Řeka nese naše těla dál
Přítel mě pohřbil, oplakal
Jak to s tou řekou vlastně je?
Dává i bere naděje
***
Komu a Co dlužíme?
Říká ukažte, že jste mě hodni
Jsme přece svobodní a volní
Říká, jak se máme chovat
Prý chudáky podarovat
Říká, modlete se lidé
Přece Vás neubude
Říká, čemu máme věřit
Chce nás potom metrem měřit?
Říká, jste si všichni rovni
Mi však chceme být na úrovni
Říká taky, co máme dělat
Které pole neobdělat
O čem to všechno vlastně je?
Kde je ta láska, naděje?
Ta je přece v našich srdcích
Petra, Pavla i Matěje
***
Co je láska?
Příjemné mrazení v zádech, při každém Tvém pohledu
Vždy mě odzbrojíš
Polibek od Tebe, jako zásah elektrickým proudem
Mě vynese do nebe
Každým Tvým dotykem, tep se mi zvýší snad stokrát
Stále bojuji s infarktem
Tvé pohlazení? Chtěl bych být kočka v Tvé náruči
Jen slastně vrnět do skonání světa
Slova Tebou vyřčená, přesvědčí mě kdykoli k čemukoli
Naprosto bez námitek
Úsměv Tvůj je jako pohled přímo do letního slunce
Totálně mě oslepí
***
Souboj
Nevážíš si svého života
Smrt už číhá za rohem
Zbývá Ti snad jen minuta
Prožene Tě olovem
Je už pozdě na lítost
Nic se dělat nedá
Bůh Tě vezme na milost
Už na Tě střílí, běda
Neměl jsi ho provokovat
Na rakev ti berou míru
Nechtěl jsem to prorokovat
Máš v hrudi temnou díru
Duše Tvá je nyní volná
Někde ve vesmíru
Ta otázka je velmi sporná
Snad budeš v klidu, míru
***
Co je štěstí?
Prodávají štěstí po troškách
Nezáleží jim na člověku
Ten potom končí v troskách
Je to jenom o prospěchu
Zdarma to štěstí tedy není
Byli tu už ve středověku
Není to pravdou, jen pouhé snění
Tak zalez si pod svoji deku
V mozku nám bourá přemostění
Stěny jsou plné odposlechu
Nezáleží jim na postavení
Dál to půjde po věky věků
***
Leporelo
Co chtějí ženy slyšet?
Co jim radost udělá?
Chtějí slyšet že jsou krásné
Hebké tělo, světlo hasne
S radostí přijmou květinu
Blůzku si skouší hodinu
Doufám, je všechno jasné?
Rády ukazují svoje vnady
Nenechají nás pojít hlady
Máme je pořád objevovat
Budou nás za to udivovat
Schovávají se za úklady
Jsou to křehká stvoření
Moc mají rády dvoření
Musíme být naladěni na stejnou vlnu
Je to jak obléci si silon či vlnu
Pokud tomu takto není
Končí radost, krásné snění
Proto řádně vyber si svou ženu
Nebude jen nosičem tvých genů
Tak nelij si vodu do plamenů
Na víc si už nevzpomenu
Raděj píši na kus pergamenu
Něž báseň svoji zapomenu
***
Kam směřujeme
Síla přírody
Socha svobody
Pak Tě do vody
Hodí
Hladké porody
Dlouhé pochody
Žádné náhody
Plodí
Velkým snem
Půjdem nepůjdem
Že se životem
Brodí
S Perníkem
Přece pomůžem
Že nás za límcem
Vodí
Tak je to
Jako řešeto
Ty můj popleto
Bojí
Je tajemno
My jsme zajedno
Smrtí se všechno
Spojí
***
Ve dvou
Dva
Jak to číslo krásně zní
Dva
Není už žádné čekání
Dva
Krásně se to přehání
Dva
Je velmi krásné poznání
Dva
V žilách láska se prohání
Dva
Slyšíš to srdce volání?
***
Znásilněna
ten muž z davu je ti cizí
snad tu není ,snad už mizí
tvoje krásná ňadra hladí
ty to nechceš ,moc ti vadí
oplzle se přitom směje
voláš pomoc, je naděje?
ústa drží, moc to bolí
surovec je, nepovolí
vyhrnuje sukni vzhůru
proč máš prožít noční můru
kalhotky ti vzteky trhá
údem svým se dovnitř vrhá
duše v zoufalství se ztrácí
mysl tvá se zapotácí
ukojil choutky své, odchází
ty ležíš sama u mlází
mdloby záhy opouští tě
zatím sama, bude dítě
***
Chci pouze Tebe
Ovládáš kouzlo něžné touhy
Děláš z běžných kluků slouhy
I ze mě
Já s životem pouze
Chci při velké touze
Jít dál
Všechno kolem se točí
V páru tvých očí
Se topím
Prosím svou lásku
Ať sundá si pásku
Z očí
Chci pouze Tebe
Tvůj pohled však zebe
Čekám
Dej mi alespoň šanci
Vyzvu Tě k tanci
Moc rád
Snad si Tě získám
Pak vezmu Tě, víš kam?
I dál
Všechno dopadlo dobře
Nebe zas tváří se modře
Je krásně
Víš jak moc se mi líbíš
Mám Tě přece moc rád
Buď pro mne vždycky blízká
Nemůžu bez Tebe spát
***
Řekni…
Hledání času
Ve vodopádu tvých vlasů
A vzít kolem pasu
Moc bych si přál
Řekni mi vážně
Oči plné vášně
Zda pomohou Lázně
Nebo polibek tvůj
Mé srdce se souží
Moc po Tobě touží
Já projdu se louží
Nevnímám nic
Řekni má drahá
Stojím na tvých vahách
Na lásky drahách
Někdy setkáme se?
Hledím na Tě dlouze
A podléhám touze
Líbat Tě pouze
Víc ani ťuk
Řekni mé dítě
Zda políbit smím Tě
Dál spřádám své sítě
Lapil bych Tě rád
Já říkám, že po tobě toužím
Já říkám, že mám Tě moc rád
Je to asi trochu bláznivé
Nikdy nechci litovat
***
Stará primabalerína
Oblá jako láhev vína
Stará primabalerína
Léta utíkají
Ctitelů bylo opravdu mnoho
Všichni jsou pryč, do jednoho
Pár starých fotek
Zašlá sláva jak se říká
Má však duši bojovníka
Nevdát se
Do kina chodí na staré filmy
Vzpomíná jak sázela jilmy
Teď jsou obrovské
Čeká na svou další šanci
Přátelé jsou smrti psanci
Samota je zlá
Poslední vystoupení, květ uvadá
Velký potlesk sálu, opona padá
Šťastně umírá
***
Kde je Pravda?
Kde pravda leží?
Všem očím skrytá
Čas kolem běží
Ručička kmitá.
Pravdu ukáže nám pouze čas
Rozumný člověk tomu věří
Je ukrytá v hloubi nás
Tik tak, tik tak čas nám měří.
***
Výpověď oběti
Stává se z něj zvíře
Škodí a zabíjí
Ve své slepé víře
Své zbraně nabíjí
Pak skrývá se v díře
Co ho k tomu nutí?
Tvrdí jednám správně
Rozsévání smrti
Tobě, mě i mámě
Je to mysli hnutí?
Do očí se podívat
Příbuzným svých obětí
Špatné zprávy nosívat
Svatá místa znesvětí
Mezi lidmi chodívat
Jednou, dvakrát, potřetí
A BUM!
***
Honorace
Řeknu Vám co všichni tuší
To není hra na přátele
Hranice své hlídají bděle
Ostatní svou hubu suší
Mezi sebou se cítí skvěle
Mají se za spasitele
Teď Vám slíbím, na mou duši
Chtěl jsem vstoupit hrdě, vřele
Vypadám prý podezřele
Že jim pěkně, jak se sluší
Jednu z nich mám u postele
Jsem tam a to je celé
Vytahám ty jejich uši
Teď už mohu říci směle
Vypadáte nabubřele!
To si jen tak neosuší
***
Co se dá koupit?
Na vítr se spolehnout
Hledat tvoje potěšení
Hlava, srdce najednou
Ruský film v českém znění
Proč bojovat o svou lásku
Všichni lidé bez rozdílu
Tahají Tě na provázku
Pobavme se o podílu
Každý má svoji cenu
Cena = lidské svědomí
Chmury své si odeženu
Nikdo se nic nedoví
Každý hraje svoji roli
Společenské postavení
Drogy, chlast, rohypnoly
Nevycházej po setmění
***
Bouřka
Nebe se mračí, vítr vane
Pár blesků stačí, víš co se stane
Spousta vody padá k zemi dolů
Kroupy, děti bouřkou milované
Vítr ohýbá větve stromů
Pořád sílí a nepřestane
Pár zbylých lidí běží domů
Nebem se honí nepoznané
Běsnění
***
Trest
Vedou ho do soudní síně
Na stolici velká dýně
Řeči se vedou a voda teče
Přitom je to boj na meče
Útokům se bránit musí
Zákon už ho pěkně dusí
Postává v tichém gestu
Vyslechl si délku trestu
Zakopnul a zaplatí
Nadělal si do gatí
Na lítost už je pozdě
Zabil ženu v temném hvozdě
***
Štěstí v neštěstí
Na vrchol Tě žene touha
Spousta síly, cesta dlouhá
Pevný, stálý, smutný slouha
Sílu dává radost pouhá
Dolů padáš, náraz, ouha
Dole čeká vodní strouha
Žiješ
***
Odraz života
Jedno srdce plné touhy
Jak už bylo řečeno
Nese velké břemenu
Druhé srdce prázdné stále
Kde nic není, žádné snění
Zastávka na znamení
Ty dvě srdce k sobě dají
Povrchnost se dobře tají
Uběhlo spoustu let
A obě se podobají
***
Správná výchova
Jak to na tom světě chodí?
Třeba proč se děti rodí?
Proč prádlo na slunci suší?
A co člověk se svou duší?
Proč kočky psům tolik vadí?
Kde mají své nohy hadi?
Odkud vítr pořád vane?
Co se s naší zemí stane?
Proč se na to všechno ptám?
Asi hloupost, nevím sám
Kdo na to odpoví?
Televize v pokoji
***
Nevrlý básník
Nežli koupit nějaké básně
Raděj pěkný řízek v masně
O básníky nestojí
Televize v pokoji
O co se tady snažím?
Jen hlouposti cestu mařím
Přes den hrabat
Večer dlabat
Slova se mi řadit daří
Z toho se však těžko vaří
A co s toho vyplývá
Že jsem básník protiva
***
Tak mi řekni
Tak mi řekni, jak to chodí?
Když se v srdci láska rodí
Tak mi řekni,jak to bývá?
Když se kolem srdce stmívá
Tak mi řekni, jak to vidíš?
Když ovoce své lásky sklidíš
Tak mi řekni, kam to spěje?
Vždycky je ještě naděje
Tak mi řekni, kam to hledíš?
Srdce vadne, proč to nevíš
Tak mi řekni, kam to chodí?
když si chlapec dívku vodí
Tak mi řekni, kam se vydáš?
Své srdce k jinému přidáš
***
Nemocné topoly
Na noční oblohu hledí
Hladina odráží stíny
Mlčenlivý a bledí
Každý je povahou jiný
Odraz na vodě kmitá
Noc provoní spící růže
Nad obzorem už svítá
Nazí jsou, svlečení z kůže
Není radostných pohledů
Není ani šumu listí
Ze zadu i ze předu
Buďte si tím jistí
***
Přitažlivost
Na zemi jen kamení
Neseš temné znamení
Zlomyslné stavení
Z čeho duše pramení?
Dojení života božího vemene
Proudění krve z hlavy temene
Obhajoba smrti, slovo plamenné
Prázdné oči zří jen kříže kamenné
***
Tichý rozhovor
Povídám si se svou skříní
Jak se šaty lehce špiní
Říká, že je z masivu
Dřevotříska, že je póvl
Prý, pokud bude naživu
Vždycky bude šik a nóbl
***
On
Na zemi leží
Nebo v prostoru stojí
Svět kolem běží
Nech ho na pokoji
Dopřej mu klidu
Dopřej mu času
Nech jeho tváře
Nech jeho vlasů
Nic se ho netýká
Nic ho netrápí
Až trest si odpyká
Tak se navrátí
Budeš ho hladit
Ve vlasech vískat
Co ti mám radit
Musíš ho získat
***
Dva pohledy
Příchuť strachu
Milý brachu
Trochu prachu
A pal!
Život zachytí
Zlo se nasytí
Znovu nabití
A pal!
Jak střípky zrcadla
Život se rozletí
Už smrti propadla
S duší do smetí
Jednou do desíti
Jednou do pěti
Dále nic necítí
Pocity oběti
***
Ledová královna
Bolestí se svírá srdce
Ruce přemění do kleští
Slzo, jsi mi drahá
Mladá jsi je brzo
Budoucnost je nejistá
Dozajista to je ctnost
Znáš ji z pověstí
Nevěstí dobro, je zlá
Bílá smrt
***
Zatmění mozku
Rád Vás poznávám, krásná slečno
S Vámi chci zkoumat nekonečno
Mé srdce se v touze boří
Rád utopím se v tomto moři
Kde vládne touha, nic není
Prázdnota pouhá, mozku zatmění
Vyprahlá strouha, sexu znamení
Myslel jsem, že mám všechno
Byla to jen skořápka pouhá
Možná bys jí nazval běhno
Mému tělu vládla touha
***
Zrnko prachu
život se vesmírem řítí
složitý jak klubko nití
co lidské bytí?
Pouze těla zemi sytí
prach
Dobro a zlo není
Jen hvězdy všechno mění
Co lidská pokolení?
Krátké představení
Čas
Kde rozum pramení
To člověka znamení
co lidské myšlení?
Hloupost, běsnění
Vůle
To jsou to starosti
Lásky, touhy, radosti
Co v lidské malosti?
Pochybnost o pravosti
Cit
Na koho svítí slunce víc?
Tohle nemá cenu řešit
Nejsme pro něj zhola nic
Zavírám tedy svůj sešit
Marnost a hloupost
***
Veršování
Postřikem vše chráníš sice
Stejně ti to žerou mšice
Hormony i na slepice
Toxický mrak ze stolice
====
Večer se už připozdívá
Raději běž domů
Nevíš, co se všechno skrývá
Ve stínu stromů
====
Čerstvoučká jak ranní tráva
Pokropená rosou
Sežvýká jí buď to kráva
Nebo mladík s kosou
====
Kosti v těle už ti chrastí?
Tak se namaž naší mastí
A když to nepomůže
Oběs se na své šňůře
====
Hygiena je půl zdraví
Mýdlo, ručník jsou ti praví
Dvakrát denně vydrhnout
Špindíra tě nepozdraví
====
Jak ti mám říkat, moje lásko?
Byla jsi v sexu tak dobrá.
Slyším i na zlatovlásko
Ale, mé jméno je Ondra
====
Naposledy chytím hlavu do dlaní
Naposledy do očí ti hledím
Pak si beru spoustu prášků na spaní
Co je světlo, co je tma to nevím
====
Jak se říká otevřená hlava
Tvoje mysl nápady jen srší
Je to všechno jen otázka pohledu
V dešti ti zase na mozek prší
====
Tvé tělo se chvěje
Jak lístky ve větru
Však láska tě hřeje
A já jsem ve svetru.
====
Naposledy mu říkám
Ta cesta nevede nikam
A jestli se po ní vydá?
Obyčejná lidská hnida
návrat na obsah |
návrat na index webu Veršování.cz